Kulturní i stavební historie Augustovy tiskárny se píše více jak půl tisíciletí.

Množství majitelů a stavebních zásahů vtisklo postupně objektu jeho dnešní podobu a dalo vzniknout jedinečné památce na jednom z nejkrásnějších míst Litomyšle.

První písemná zmínka pochází z roku 1493, kdy byl jejím majitelem Matouš Soukeník, nejstarší části domu jsou ale patrně ještě o něco starší. Jen v 16. století měnil dům majitele přinejmenším desetkrát, někdy dokonce po pouhém měsíci, a i v následujících staletích tomu nebylo jinak. Majiteli objektu se postupně stali významné osobnosti českého knihtisku Adam Graudenc, Matouš Březina, Jan Arnolt Hradecký, Daniel Kamenický z Hiršfeldu či Václav Tureček.

V roce 1852 se poprvé setkáváme se jménem Augusta, to když František Bergr předal tiskárnu svému zeti Antonínu Augustovi. A právě s Augustovým jménem jsou spojeny i nejdůležitější literární okamžiky tiskárny v 19. století, když pro jeho časopis Obrazy života pracuje Jan Neruda a Augusta vydává druhé vydání Babičky Boženy Němcové i další její díla v sebraných spisech. Zároveň ale tiskárnu Augusta téměř zruinoval. Zadlužený podnik koupila Augustova tchyně Josefa Bergrová, po její smrti ji vedla její dcera a Augustova manželka Františka.

V roce 1889 převzal tiskárnu Vladimír Augusta, syn Antonína a Františky Augustových, a pod jeho vedením začal podnik vzkvétat. Vladimír Augusta byl také posledním z majitelů, který objekt zásadně přestavěl. Zprvu se jednalo o menší stavební úpravy, v roce 1911 ale nechal přistavět na stávající objekt na straně ke kostelu tři podlaží. V roce 1922 byla tato část rozšířena ještě o místnost pro elektrický sázecí stroj a východní křídlo tiskárny tak získalo dnešní podobu.

Po roce 1948 i v 90. letech 20. století už docházelo v objektu jen k menším stavebním úpravám, které nijak zásadně nezměnily jeho rozsah z dob Vladimíra Augusty.